Pro Janičku ! (2)
Moje milá Janičko, teď zahřála jsi moje srdíčko, že
vzpoměla jsis na mou maličkost, i když máš svých starostí dost.
Janičko, Janičko Ty usmíváš se jak sluníčko.
Ten kdo s Tebou stráví den, se pak celý život
usmívá jen. Tak usměj se na mě Janičko, ať jsem
šťastný maličko.
Teď dostal jsem šanci jít dál a není důvod abych se bál.
Teď mám se o koho opřít a nemůžu popřít,
že radost z toho mám, protože tu teď Tebe mám.
Jsi moje ze všech nejmilejší, moje láska nejtajnější.
Ta naše jahůdka milá, kéž by s námi stále byla.
Nerad bych aby jsi nás opustila. Vím, že v myšlenkách budeš
stále s námi, že zastáváš teď funkci mojí mámy.
Za to jsem Ti vděčný a nevím jak Ti poděkovat.
Snažím se Tvou péči alespoň malinko opětovat.
Přijmi slova díků z této řádky, jen škoda že život
nejde vrátit zpátky. To vše píšu pro Tebe Ty naše
sluníčko a usměj se alespoň maličko.
Za chvilky s Tebou dal bych cokoliv,
i kdyby jsi byla kdekoliv.
Vždy, když podívám se Ti do očí, mám pocit,
že srdce mé se rozkočí. Rozkočí se na dvě půlky,
když vidím na tvářích Tvých něžné důlky.
Rozdáváš spousty úsměvů, i když vím, že není
Ti zrovna do zpěvu. Jsi velká kráska, která
zná co je to upřimná láska, umíš věrně milovat, ale taky hubovat.
Myšlenka na Tebe mi nedá spát, chtěl bych si s Tebou hrát.
Tvou hebkou kůži pohladit. Pohladit Tě po tváři,
ať oči mé se rozzáří. Ke spánku teď ulehám, jako vždy i nyní sám.
Usínám a před sebou jeden obrázek mám.
Ano tušíš správně, a nezlob se za to na mě, že když
usínám před sebou Tvůj obraz mám.
Možná tyto verše nedávají smysl, avšak já mám Tebou
zaslepenou mysl. Byť má láska opětována není (a nebude)
celý život mi postupně mění. Ještě nedávno jsem tu
nechtěl být. Ty jsi mi ukázala, jak krásné je žít.
Ukázala jsi mi cestu dál, cestu, které já se tak bál.

V.P.