Bolest Jsou věci, které nikdy nepřebolí a ne které nelze zapomenout ani s odstupem času.
Já nikdy nezapomenu na obraz, který se mi naskytl dne 3.8.1986. Obraz, který jsem toho dne viděl byl hrozný a ve chvíli kdy jsem jej uviděl, jsem pochopil, že celé kruté 4 roky nám táta milosrdně lhal. Musel ?? Vždyť bych snad dokázal pochopit co se vlastně celé ty dlouhé roky dělo, už jsem byl dospělý. Pochopil bych kdyby lhal mým sourozencům, to byly ještě děti, ale mě?? Možná by ta bolest nebyla tak veliká, kdybych hned od začátku věděl, že mamince, ano to byl ten obraz - umírající maminka, již nemůže nikdo na světě pomoci (nebo snad nechce - peníze? politika?). Možná bych pochopil, že proti rakovině se nedá bojovat a mohl jsem být na ten den připraven, takhle to přišlo jako rána z čistého nebe. I když můj osud je obdobný, nikdy nedopustím aby to pro mou dceru byl stejný šok jako před lety pro mě.