Dnes v noci měl jsem sen,
Že konečně pochopila.
Až když rozplynul se v den,
Poznal jsem že cizí byla.

Přesto vím co - miluju ji,
Ležím si a přemýšlím.
Byl to včera večer sen?
"Nebyl, nebyl," říká přítel,
"vždyť já tam pak taky byl."

Tak mluvil jsem s ní o tom…
Co jsem říkal, ptám se.
"Na začátku jako potom,
Zmatens byl jak pořád!"
Dobrá, věřím, ale…
"Pak ptal ses mne - prý poraď!"
Dobrá, dobrá a co dál…
"Pak na vždyckys dal vale,
své největší šanci."
Pak už se jen smál
A já znal,
že on má pravdu.
Škoda, že už nastupují branci,
Já dám se snad na armádu.
Tam není třeba žádných žen,
Tam padá často čin a rána.
Tak přece snad byl to sen,
Uprostřed šedivého rána.