V klidu a bez jediného stresu,
Divný pocit pod žebry si nesu.
Však uvidíme se na plesu,
Nohama stírám z trávy rosu.
Lžu si - pořád víc,
Já nikdy si nedokážu říct,
Co skutečnost je a zvlášť teď,
Když vstávám z mokra mlhy ranní.
A příroda mi přitom velí - "Jen seď!"
Já ale musím zase zpátky za ní.