Temný večer bez měsíce,
Jen sem tam na obloze se třpytí hvězda.
Každý z nás chce znát více,
Však málokdo více pozná.

Volají přátelé v halasícím davu,
Že musí jít každý s nimi.
Já ale otázku si kladu,
Jsme opravdu láskou vinni?

Odpověď hledá každý z nás,
Před ní však klepeme se strachy.
Pak nezbývá než lásky čas,
Od Karla Hynka Máchy.

Doba naše utápí cit,
My skryti raděj v bezpečí,
Jen v hlavě zůstává on skryt,
Ten pocit, co nic nepředčí.

Pak verše cizím perem psané,
Nestačí polykat ten smutek,
Který z touhy poznat samé,
Lásku - nutí činit vlastní skutek.

Ale odvaha vlastní chybí -
Než lásku hledat, raděj psát.
Co by totiž bylo kdyby,
Ona dala touze mat.

Potom pro smích všem a všemu,
Octl by se hrdina.
Doba nepomáhá jemu,
Naopak - schválně staví hráze.
Jak přetěžké je dnes poznat,
A přitom nepodlehnout zkáze…