Mám nebo ne jet
Za ní a teď hned!

Co bych ale říkal mohl,
Kdybych přece na cestu se vydal?
Jen u srdce bych se bodl,
Co bych jenom říkal?

Že zbláznil jsem se do ní,
Ať pro mě nechá jeho,
Komu tady hrana zvoní,
Vzdal bych se jí všeho.

I ona však pro mne?
Velmi nepravděpodobné…

Tak ve skrytu ztemnělého pokoje
píšu si sám stranou.
Někdo zvoní - kdo to je?
Vítám pána s hranou.

Do papíru vylévám se,
co by bylo kdyby?
Lehké popíchnutí v pase,
Sám sobě plané sliby.

Sliby, o kterých je předem jasné,
Že končí kde začíná,
Fantazie jenom šťastné,
V duši holá pustina.

Měl bych jet a nebo ne?
Vždyť ji jiný dostane…

Není daleko myšlenka,
Že vyrazit měl bych okamžitě,
A pak už malá písmenka,
Papír plnit nebudou tak hustě.

Pak psát bych přestal,
Konec důvodů všech.
Však kdybych jejím se nestal,
Pak potom bych už zdech.

Už vydržel jsi měsíce,
Teď bojíš se? Proč náhles ztich?
Mezi lidmi, stále více,
Budu sám jen jeden z nich.

Sám s ní být a celý svět,
Do pekel poslat hned.

Zrušte všechny okolnosti,
Jen ji a mne ponechte!
A pak já sám z hromady kostí,
Slova snad najdu konečně.

Pak teprv odhodlám se možná
když lidé nemohou nás uvidět.
Tak vypadá jen touha moje zbožná,
Tak řekněte mi - měl bych jet?