Pes v modrých hadrech
Klestí si křovím cestu.
Cosi o atomových jádrech
Kantor vpředu povídá.

Pes běží ani nedýchá,
Snaží se dojít včas.
Radost kantorova je veliká,
Když studentovi otázka
zas láme vaz.

Běží pes a zuřivě štěká,
Nemůže to už stihnout.
Student se sklopenou hlavou čeká,
jestli osud může ho minout.

Stojí před branami a chce pít,
Pes stojí a kouká.
Student nechce už nulu mít,
Smutně jen pro sebe si brouká:

"Ach, psa tak mít,
nejlépe v modrém."
Ten stojí a chce pít,
V úmyslu běžel dobrém