Vidíte?
Vidíte to krásné děťátko?
Chlapeček.
Pláče,
když z něj sestřička smívá krev.
Nebojte, vždyť není jeho,
je to maminčina krev.

Léta běží.

A máme tu další krev.
Ta je jeho.
To se první zoubky probíjí na povrch.
Jak běloučké.
Jako perličky!

Léta běží.

První zoubky
vypadají,
aby mohly být nahrazeny druhými.
Krev doprovází tuto šťastnou událost.
A klučina se směje svými novými zuby,
co jsou jako perličky.
Akorát větší.

Léta běží.

Náš chlapeček,
prvně se řízne při holení.
Nevadí mu to
a dál si vychutnává tento rituál.
Je to přece symbol mužnosti,
či snad ne?
Krev setře ručníkem.

Léta běží.

Není to hrozné, jak ta léta běží?
Chlapák,
tak jako každý v jeho věku,
zamiluje se a ožení se.
S požehnáním úřadů.
A se svou láskou poprvé pomiluje se.
I teď teče krev.
Není jeho, ale jako by byla.

Léta běží.

A běží dál.
Stařec na posteli leží
a jeho děti pláčou.
I jeho vnoučata pláčou.
Odešel.
Nikde žádná krev.
Jenom slzy.