Poslouchal jsem Armstronga a přemýšlel o čem psal Bukowski.
A při tomhle přemýšlení se snažím složit "nesmrtelnou" báseň.
A ani nevím o čem chci psát.
Už ani nevím,jestli dnes usnu,
protože čekání…,čekání na slova mě ubíjí.
A mám rád čárky a mám rád tečky.
Dnes jsme pili pivo
a slunce svítilo,ale to nemění nic na tom,
že čekám.

Romantika je krásná věc,ale tuší ženy,
jak jsem romantický?
Píšu romány o ženách a jiní muži taky.
A ženy našly jen ty ostatní a já sedím v osvětlené místnosti
obklopený tmou.
Je to černo mých nadějí.

      souznění
hroby se plní a my žijeme dál.
uchýlím se,za krásou tvého pupíku,
budu ho laskat,
a taky špičku tvého nosu,
budem pozorovat ptáky a oblohu.
nebreč až budeš stát na mým hrobě z trávy,
a já budu spálenej,pak neplakej a nech
se spálit taky,
budem popel,
vítr bude hudba,
nebe parket,ze starejch prken,
budem tanči spolu,
ve větru,na nebi,…mezi ptáky.

naše životy řídí semafory,
a taky trhlí ženský,
skvělý,
ženský.
potopte se do oceánu svých,
myšlenek-,
-snů,
a všechno bude krásný,
rozmazaný.

Chlapci,pomozte mu.
Silueta stínu,
starý opilec,
zvednout ho,to byla služba Bohu.
Už nemusel shánět nikoho jiného,
byli jste tam vy,
mladí opilci,
zachránili jste opilého boha.

chci ti vyprávět zážitky ve dnech našeho odloučení,
jenže asi nejlepší věc,
kterou bych teď mohl udělat,
pomilovat se s tebou.

skončit jako milovník žen,
tak takhle jsem skončit chtěl.
a svět mi nedá,nedá…