Basa

Pero zatěžuje linky,
kulatými runami,
smyčec procedí ty runy,
jedě napříč strunami.

Vysoká korpulentní dáma,
co zpívá hlasitě i tiše,
za sebou skrývá vždycky pána,
a hudba v jejím břiše dýše.

Po krku jejím dlouhém,
ruka vždy klouže hladce,
na jednom hřebu pouhém,
však často stojíse vratce.

Když skončí se pak koncert její,
a započne etapa nová,
gentleman, který ji vedl,
do černé rakve ji schová.)
Nemluví nechceš-li,
partnerkou dobrou je,
vyčkává až na ni,
někdo zas zahraje.


Jan Sladký Kozina

Kozina, ten vůdce Chodů,
byl ku popravě odsouzen,
již za oprátkou při pochodu,
cítil jak ho volá zem.

I bohatého shromáždění,
se sešlo na tom náměstí,
a volajíc "To pravda není!",
ruce sťaté do pěsti.

Když konopný ten provaz krk mu ovil,
proroctví zlé toť vyslovil,
"Lomikare, Lomikare! Do roka a dne tě
zvu na boží súd,
jen tato slova zazněla se,
zbolel pána úd.

A nedbajíc co Sladký pravil,
celý rok se hojně bavil,
ač nemocen a také stár,
nesměl zmeškat žádný bál.

A na jednom tom bále,
kde jedlo se a víno pilo,
Lomikara nectné hrdlo,
posměšek ten vyslovilo.

Cha! ty osino,
Sladký Kozino,
rok a den již za plotem,
a já tady ještě jsem.

V tom Lomikar jak růže zvadl,
a mrtev z židle na zem padl.


Vločky

Padá a padá, bílé pápěří,
dopadlo na zem, roztálo u dveří,
a za vločkou další a ještě jedna,
bude to tím že je třetího ledna.

Dlouze a dlouze padají,
na zemi však roztají,
copak ta druhá to nevidí,
že nemá domov u lidí?

Roztála první, roztála druhá, roztála třetí,
a další už letí.
Zbyla z nich voda,
je mi jich líto,
vloček je škoda,
však nebolí to.

Napadnou další,
mladší i starší,
pojedem na saních,
zbrázdíme bílý sníh.


Vánoční svátky

O vánocích, klidu svátkách,
vše je v tiché pohodě,
dítka snějí o prasátkách,
skořápky plují po vodě.

Děvčata smělá v jezero hledí,
házejí střevíc za svůj týl,
hledajíce, kde hoch ten sedí,
který rád by s ní život žil.

Hospodář dostal štědrovničku,
kohout česnekem lahodí,
vrata zamčena na petličku,
Maruška hledá jahodí.

V tom slyšet v sněhu těžký krok,
to odcházel ten starý rok,
toť každý kvapný krok zas slyšel,
když mladý, nový rok k nám přišel.


Jinovatka

Když večer vyjdeš před studánku,
tak vzpomeneš si v nočním vánku,
že stromy bílé jinovatkou,
viděls když šels touhle zkratkou.

Když rosa padla na zem tváře,
já úžasem jsem zůstal stát,
a jen civěl na cestáře,
jenž krásou přestal zametat.


Přání

Chtěla si kožich z labutě,
v tomhle asi zklamu tě,
ptal jsem se kde labuť s kožichem sídlí,
ptal jsem se kde ten sen můj i tvůj bydlí.

Nikdo mi neřek co vědět jsem chtěl,
tak ztratil jsem naději kterou jsem měl.

Teď musím ti má milá říci,
že ta tvář němá,
ani na čepici,
kožichu nemá.


Venkov

Sedí sova v stínu stromu,
zrakem míří k tomu domu,
kde slepice se na psa dívá,
jenž v klidu, míru odpočívá.

V chlévě bučí dobytek,
kohouti dávají se do bitek,
tam kde selátka si potají,
tajemství malé chrochtají.

Tam sedlák na lavici sedí,
a v dvůr svůj hrdě hledí,
kde zvířata se prohání,
a jedí trávu ze strání.